NLP pojmy a techniky

1. Svoboda vidět a slyšet to, co je přítomno, namísto toho, co by mělo být vidět a slyšet nebo bylo či bude vidět a slyšet.
2. Svoboda říkat to, co cítíme nebo myslíme, namísto toho, co bychom říkat nebo vidět měli.
3. Svoboda se cítit tak, jak se cítíme, namísto toho, jak bychom se cítit měli.
4. Svoboda žádat to co chceme, namísto stálého očekávání něčího povolení.
5. Svoboda brát na sebe riziko, namísto toho být pořád jen v bezpečí nerozhoupané loďky.

Je rámec, který definuje nezbytné části efektivní komunikace.

1. Nastavení rámce komunikace (o čem se budeme bavit)
2. Rapport – vytvoření a udržení rezonujícího kontaktu mezi dvěma lidmi
3. Shromáždění přiměřeného množství informací
4. Outcome sequitor – definování požadovaného výsledku komunikace
5. Zdroje – jaké prostředky potřebujeme k dosažení komunikace
6. Akce – použití prostředků k dosažení cíle
7. Future pace (most k budoucnosti) – Spočívá v mentálním vizualizování budoucí situace, ve které bude cíl již splněn a ověření, zda jsou všechny aspekty dosažení cíle uspokojivé.
8. Ekologie – přítomná v každém kroku, trvale vyzývající k respektu a uznání jak druhého, tak i k sebe sama

“as-if” frame (rámec jako by) používá k učení se nových dovedností a chování tím, že se člověk představí jako někdo jiný nebo se snaží jednat jako někdo jiný. Tento rámec je založen na předpokladu, že jednání “jako kdyby” nás může vést k pocitu, že jsme již v pozici, kterou si přejeme, a tím nám pomůže dosáhnout našich cílů.

Například, pokud se někdo cítí nervózní před veřejným vystoupením, může si představit, že je herec a hraje roli před publikem. Tímto “as-if” rámcem se snaží vytvořit dojem, že nejde o skutečné vystoupení, ale o herectví, což by mu mělo pomoci uvolnit se a být přirozenější vystupování.

Dalším příkladem “as-if” rámce je situace, kdy se člověk snaží změnit své chování tak, aby bylo více podobné chování úspěšných lidí. Tento rámec může pomoci lidem překonat vnitřní bloky a naučit se nové dovednosti a chování, které jim pomohou dosáhnout jejich cílů.

V praxi NLP se “as-if” rámec používá k modelování vzorců úspěšného chování a k rozvoji nových strategií pro řešení problémů. Pomáhá také lidem překonat vnitřní bloky a vytvářet pozitivní změny v jejich životě.

Prožívání přítomnosti celou svou pozorností; vidění, slyšení a cítění živého dění, které se odehrává v daném okamžiku. Pro odkazování na vzpomínky nebo představy, prožívání minulého nebo budoucího zážitku z vašeho tehdejšího pohledu; vidění, slyšení a cítění, jako byste byli přítomni v daném okamžiku.

Backtrack frame se používá k nalezení příčin problémů a jejich řešení. Tato technika se často používá k odhalení myšlenek, přesvědčení nebo způsobů chování, které mohou bránit dosažení cílů.

Při použití backtrack framu se lidé soustředí na to, co přesně dělají, když jim něco nevychází, a jaké myšlenky a přesvědčení se s tím spojují. Tato technika nám umožňuje identifikovat, jaké kroky nebyly úspěšné a jaké kroky mohou být potřeba udělat, aby se problém vyřešil.

Backtrack frame se často používá v terapii a koučinkových sezeních, aby pomohl lidem získat lepší porozumění svým chováním a myšlenkám. Při použití této techniky se kladou otázky jako “Co jsem dělal/a, když se mi to nepodařilo?”, “Jaké byly moje myšlenky a přesvědčení v té době?”, “Jaké akce mohu udělat jinak, aby se mi to podařilo?” a “Jaké nové myšlenky a přesvědčení mohou pomoci dosáhnout požadovaného výsledku?”.

Cílem backtrack framu je pomoci lidem identifikovat vzorce chování a myšlení, které mohou být v jejich cestě k úspěchu. Tato technika nám umožňuje najít kořeny problémů a najít způsoby, jak je řešit a překonávat.

Aktivně naslouchat a komunikaci druhé osoby vracet celou či částečně tak, že ji zopakujeme. Způsoby, jak backtracking děláme:

• přeformulovat (znovu formulovat)
• syntetizovat (slučovat)
• opakovat základní jadrná slova tak, jak byla vyřčená
• úplně přesně opakovat výroky druhého

Backtracking je aktivním procesem, při němž se může pouze minimálně, či vůbec ne, interpretovat vlastními větami anebo slovy. Opakujeme celé věty, část věty či slova. Můžeme ovšem také opakovat pouze poslední část věty. Je také důležité nečekat příliš dlouho a dát druhému příležitost podstatu jeho příběhu, jeho vypravování, dokončit. Kromě toho druhá osoba tohle prožívá jako spoluúčast a pochopení, když ji tímto způsobem “vracíme” vlastní slova. Pochopitelně, že není úmyslem dělat z jeho slov “souhrn” (nehledě k tomu, že děláme-li to, dopouštíme se interpretace). Backtrack nám poskytuje čas druhou osobu lépe pochopit.

Kontrastní rámec (Contrast Frame) je technika, která se používá k porovnávání dvou nebo více situací, aby se lépe pochopila nebo rozlišila jejich podobnost nebo rozdíl. Pomocí kontrastního rámce můžeme lépe porozumět, co se děje v dané situaci a jak ji můžeme změnit.

Kontrastní rámec se skládá z porovnání dvou situací: situace, kterou chceme změnit, a situace, kterou chceme dosáhnout. Tento proces nám umožňuje lépe pochopit, co chceme a co musíme udělat, aby se to stalo. Kontrastní rámec se často používá v procesu cílení a plánování, když si lidé stanovují cíle a potřebují jasnou představu o tom, jaké změny musí udělat, aby je dosáhli.

Při použití kontrastního rámce se věnuje pozornost tomu, co se děje v dané situaci a jaké jsou rozdíly mezi touto situací a situací, kterou chceme dosáhnout. Zvažujeme, co bychom museli udělat jinak, aby se situace změnila, a jaké kroky bychom museli podniknout, aby dosáhli požadovaného výsledku.

Kontrastní rámec může být užitečným nástrojem pro rozvoj strategií pro řešení problémů, identifikaci překážek a nalezení cest k dosažení požadovaných výsledků. Tato technika pomáhá lidem vidět situace z nového úhlu pohledu a lépe porozumět tomu, jak mohou změnit své chování a dosáhnout svých cílů.

Čakra je sanskrtský výraz pro kolo a označuje energetické body v těle. Mnoho lidí věří, že kromě krevního řečiště, lymfatického řečiště a nervových drah procházejících tělem proudí ještě další dráha, která zásobuje všechny orgány životní energií. Není to vědecky podložený, ale metafyzický a filozofický koncept.

Časová osa je prostorové zobrazení toho, jak osoba obecně organizuje a chápe svůj vztah k času. Je analogickou stezkou, cestou, kterou procházíme během života. Začátkem je zrození, koncem smrt. V rámci NLP jde o sadu technik, ve kterých pracujeme s minulostí, přítomností i budoucností.

Proces vystoupení z hlediska prožívání světa z vlastní fyzické pozice; vidění sebe sama mimo sebe a v případě vnitřních reprezentací mimo obraz a odděleně od zvuků.

Při použití disociace se člověk imaginativně “vzdálí” od situace, ve které se nachází, a promítá ji na vnější místo nebo do vzdálenosti. Tímto způsobem se může dívat na situaci z odstupu a analyzovat ji objektivně, bez emocionálního vlivu. Tento proces umožňuje člověku získat nový pohled na situaci a rozšířit své možnosti řešení.

Disociace může být také použita k odstranění nežádoucích emocí nebo traumat, tím, že se člověk distancuje od těchto zážitků a promítá je do imaginárního prostoru. Tento proces může pomoci k odstranění negativních emocí a k dosažení vnitřního klidu a vyrovnanosti.

V druhé pozici vnímání v NLP (Neuro-lingvistické programování) se snažíme vidět věc z pohledu jiné osoby nebo skupiny lidí, či dokonce z pohledu celého systému. Jedná se o schopnost vidět situaci z více perspektiv a zahrnout do svého vnímání myšlenky, emoce a postoje druhých lidí. V druhé pozici vnímání se snažíme vyjít z vlastního sebepozorování a porozumět druhému člověku, jeho potřebám a představám.

Proces zvažování dopadů jakékoli změny chování v různých časových rámcích, situacích a místech pro sebe i ostatní. Jaké jsou důsledky nyní, v budoucnu, pro sebe, pro významné druhé, v různých kontextech, jako je domov, kariéra, životní styl, a také možné dopady na fyzické prostředí. Použití odpovědí na tyto otázky je dáno hodnotami, které daný jedinec považuje za důležité.

Umění prostřednictvím komunikace získat od někoho určitou odpověď nebo informaci. Jako odborníci na neurolingvistické programování a ericksonovskou hypnózu se podílíme na získávání zdrojů, které klienti potřebují, aby se dostali ze současného stavu k požadovanému výsledku.

Emoce může být definována jako subjektivní prožitek, který zahrnuje kombinaci fyziologických, kognitivních a behaviorálních reakcí na určitou situaci nebo podnět. Emoce se projevují v lidském chování, tělesných projevech a vnitřním prožívání, jako jsou například pocity štěstí, strachu, lásky, vzteku, smutku atd. Emoce jsou důležitým aspektem lidského života, ovlivňují naše rozhodování, chování a vztahy s ostatními lidmi. V NLP se emocím věnuje velká pozornost, neboť jsou klíčové pro naše myšlení, vnímání světa a komunikaci s druhými.

Emoce jsou kinestetické Meta-komentáře na naše zkušenosti.
Emoce popisují vztah mezi našim MOW a světem.
Emoce jsou kinestetické reakce na rozdíly nebo podobnost mezi našim MOW a světem. Jejich signalizační funkci ukazují, co “přesně” tento rozdíl, nebo podobnost je.

Komunikační modely vyvinuté na základě studií inovativního psychiatra Dr. Miltona H. Ericksona pro práci se subjektivním prožíváním jedince. Na rozdíl od tradiční hypnózy, která využívá rituální indukce a přímé sugesce, zdůrazňuje ericksonovská hypnóza význam respektování jedinečnosti každého jedince a rozvíjení stavů transu utvářených pro daného člověka. Ericksonský přístup k hypnóze následně zahrnuje kalibraci, využití kontextu a nepřímou sugesci k usnadnění učení v rámci jednotlivce. V ericksonovské hypnóze je důležitý vztah mezi průvodcem a subjektem, a proto je pozornost věnována vztahu, komunikaci, kvalitnímu sběru informací a zpětné vazbě.

Stav, ve kterém dokážeme druhým naslouchat s respektem, aniž bychom hodnotili obsah jejich vyjádření. 

Stav fair witness je způsob vnímání a přijímání informací, kdy jedinec omezí své subjektivní postoje a názory a snaží se být neutrálním pozorovatelem. V tomto stavu jedinec pozoruje, slyší a vnímá všechny aspekty situace bez jakéhokoli posuzování, srovnávání nebo hodnocení. Tento stav umožňuje jedinci lépe porozumět situaci a udržet si jasnou perspektivu, což může vést k lepším rozhodnutím a komunikaci.

Rozšířená škála reakcí na chování, které lze využít. Každý smyslový kanál má rozšířenou škálu způsobů vybavování a vytváření reprezentací. Také rozšířená škála emočních reakcí, které lze vyvolat, vytvořit a vyjádřit pro každou situaci, s níž se jedinec setká. Na složitější úrovni zpracování popisuje flexibilita přístup k rozšířené škále vjemových filtrů. Využití flexibility spočívá v jejím uplatnění v jakémkoli daném kontextu, takže jedinec může použít chování, které mu v tomto kontextu slouží, ať už je konvenčně přijímané nebo ne, s ohledem na jeho vlastní ekologii.

Záležitosti týkající se fyzického těla a jeho používání. Celkové držení těla a dýchání jedince je ve velkém vztahu k psychickému stavu a kognitivním procesům. Všimněte si sami rozdílu ve “fyziologii” při porovnání vynalézavého a nevynalézavého stavu, např. vzrušení a zájmu ve srovnání s depresí.

Jeden z procesů Metamodelu jazyka. Akt, kdy se vezme konkrétní událost nebo chování a zobecní se jeho obsah v různých kontextech, jako by šlo o obecný vzorec. Např. “lidé to dělají vždycky” nebo “pokud to vůbec funguje, bude to fungovat všude”.

Zásady, na nichž je založen život jednotlivce, které se skládají z přesvědčení a ideálů vycházejících z jeho kultury a rodiny, z níž pochází, v kombinaci s jeho chápáním vlastních životních zkušeností. Obvykle se řadí do hierarchie důležitosti. Např. krádež může být za normálních okolností nepřijatelná, ale když člověk nemá peníze a má hladové závislé děti, může krást kvůli jídlu a zůstat věrný svým hodnotám.

Translated with DeepL

Hranice je ten druh rozlišování, který děláme mezi naším interním a externím světem, mezi námi samotnými a druhými a různými druhy kontextu anebo situací.

Hranice nám umožňují výměnu informací a emocí se zachováním vlastní individuality a zachováním oddělenosti. Je to forma sounáležitosti s druhými bez splynutí, bez ztráty sebe samého.

Vlastnosti hranic:

• Propustnost, proniknutelnost, nám dovoluje bilaterální výměnu informací.
• Flexibilita.
• Zachování oddělenosti (separace).

V NLP se identita odkazuje na celkovou představu o sobě samém a na to, co dává smysl a hodnotu životu člověka. Identita zahrnuje nejen povědomí o sobě, ale také to, jakým způsobem se člověk prezentuje světu a jaké jsou jeho vztahy s okolím. V NLP se identita nevnímá jako statický pojem, ale jako dynamický proces, který se neustále vyvíjí a mění. V NLP se pracuje s identitou jako s jednou z logických úrovní a často se používají techniky, jako například dotazování na identity, aby se získaly informace o vlastním vnímání sebe sama.

Může jít i o krátkodobé vnímání současné role, se kterou se identifikujeme

Inkongruence je stav, když existuje rozpor mezi dvěma věcmi, které by měly být v souladu nebo si odpovídat. Může se jednat o nesoulad mezi myšlenkami, emocemi, chováním nebo očekáváními. Inkongruence se obvykle vyskytuje v situacích, když jsou naše vnitřní pocity a vnější projevy nesouhlasné nebo nekonzistentní.

Příkladem inkongruence může být, když osoba tvrdí, že je šťastná, ale její tělo a mimika ukazuje na opak. Stejně tak, pokud osoba říká, že miluje svou práci, ale jedná jako by ji nenáviděla a tráví v ní neustále jen minimum času.

Inkongruence může být také zdrojem stresu a úzkosti, protože osoba se cítí rozpolcená nebo zmatená a neví, jak se zachovat v souladu se svými skutečnými pocity. Na druhé straně, pokud se inkongruence odhalí a osoba začne pracovat na tom, aby se zlepšila, může to vést k většímu porozumění sobě samému a ke zlepšení vztahů s ostatními.

VAKOG kognitivní filtry jsou klíčovou součástí modelu neurolingvistického programování (NLP). Tyto filtry reprezentují pět smyslových vstupů, které jsou využívány při zpracování informací a formování našich myšlenek, emocí a chování. Tyto filtry jsou vizuální (V), sluchové (A), kinestetické (K), olfaktorické (O) a chuťové (G).

Vizuální filtr se týká toho, jak vnímáme a interpretujeme věci vizuálně. Naše oči zaznamenávají obrazy, barvy, tvary a pohyby a náš mozek je zpracovává do významů a souvislostí. Sluchový filtr zahrnuje to, jak vnímáme a interpretujeme zvuky, řeč a zvukové signály. Sluchové filtry jsou často spojovány s emocionálními projevy, například s hlasem, který nás uklidňuje nebo nás rozčiluje.

Kinestetický filtr se týká toho, jak vnímáme a interpretujeme fyzické pocity, pohyb a dotek. Tento filtr ovlivňuje naše chování a emoce, protože nám umožňuje vnímat a reagovat na svět kolem nás prostřednictvím našeho těla. Olfaktorický filtr se týká toho, jak vnímáme a interpretujeme vůně a chuťový filtr se týká toho, jak vnímáme a interpretujeme chutě.

Když pracujeme s těmito filtry, můžeme lépe porozumět, jakým způsobem vnímáme svět kolem sebe a jak to ovlivňuje naše myšlení, emoce a chování. NLP využívá těchto filtry k rozpoznání, jaké smyslové vstupy jsou v klientově prožívání nejvýraznější, a poté je využívá k podpoře změn v myšlení, emocích a chování klienta. VAKOG kognitivní filtry jsou tedy klíčovým nástrojem v NLP pro zlepšení vnímání, komunikace a osobního rozvoje.

Shoda řeči těla (gest, držení těla a hlasu) s verbálním projevem (sluchovým / hlasovým projevem) při komunikaci. Shoda v komunikaci je jedním ze vzorců, které se vyskytují u charismatických lidí. Všimněte si však, že pokud osoba komunikuje kongruentně, nemusí to nutně znamenat pravdivost, racionalitu nebo citlivost z hlediska sdělovaného obsahu. Znamená to, že v daném okamžiku věří tomu, co říká. Např. Hitler komunikoval kongruentně, a přesto mnohé jeho myšlenky (obsah) působily na třetí osoby neekologicky.

V NLP se pojem “kontext” používá pro popis celkové situace, ve které se nacházíme, a vlivu této situace na naše myšlení, chování a cítění.

Kontext zahrnuje různé faktory, jako jsou místo, čas, společenská situace, nálada, osobní přesvědčení, hodnoty a očekávání. Tyto faktory mají velký vliv na to, jak vnímáme a interpretujeme informace, které nám přicházejí, a jak na ně reagujeme.

V NLP se používají různé techniky a strategie, aby se kontext využil ke zlepšení komunikace a dosažení konkrétních cílů. Například pokud chceme dosáhnout úspěchu v obchodním jednání, můžeme využít kontextu a přizpůsobit své chování a řeč těm, kteří jsou v dané situaci přítomni. Tento přístup se nazývá “kalibrování kontextu” a může pomoci k vytvoření silného vztahu a důvěry mezi oběma stranami.

Kontext se také často používá k porozumění problémům, se kterými se lidé potýkají, a k nalezení řešení. Pomocí kontextu můžeme lépe pochopit, proč se určitá chování vyskytují a co je třeba udělat, aby se dosáhlo pozitivních výsledků.

Kotvení je připojení specifického (stanoveného) podnětu na specifickou (stanovenou) odezvu.

Učíme se propojovat mezi auditivními, vizuálními a kinestetickými podněty s pocitem, obrazem a chováním, které v tomto procesu vnímáme. Záměrem kotvení je automatizace našeho jednání na úrovni “rutinního” fungování tak, aby se energie, která se uvolní, mohla investovat do kreativní činnosti. Bez tohoto automatizmu by byl náš život až skoro nemožný. Jen si představte, kdybyste se museli pokaždé zamyslet nad celou procedurou, než byste klikou otevřeli dveře!

Kotvení nás od toho osvobozuje, ovšem pod jednou podmínkou: že kotvená odezva – automatická reakce – je vhodná, použitelná a v náš prospěch. Lidstvo má ovšem i sklon k tomu, aby se se svými automatickými vzory dostalo do křížku samo se sebou. Dobrou zprávou je, že tyto kotvy je vcelku snadné opět pozměnit a tou špatnou stránkou této zprávy je, že i reklama tohoto využívá, aby nám namluvila “co potřebujeme” ke “štěstí”.

Příklady:

• Vizuální kotvy: dopravní světla, závory, plakáty, loga, znaky,…
• Auditivní kotvy: budík, písnička v rádiu, zvuky, hlasy,…
• Kinestetické kotvy: uniformy, oblečení, vůně, chutě,…
• Místa (místní kotvy) : kostel, stadion, toaleta,…

4 podmínky, které kotvení musí splňovat:

1. Vlastní určité jediné věci, je osobitý (specifický) Stimulus (neboli podnět) musí být smyslově (senzoricky) specifický v určeném kontextu.
2. Intenzita – Podnět musí mít správnou intenzitu, aby vzbudil dostatečně směrovanou pozornost.
3. Ryzí – Odezva, odpověď musí být ryzí, tj. smyslově specifická – (nerušená jinými vlivy či směsováním jiných odpovědí).
4. Timing (načasování) – kotvení vyžaduje správné načasování.

V NLP jsou kritéria jakýmsi měřítkem, které používáme k posouzení toho, co je pro nás důležité a co ne. Kritéria jsou v podstatě hodnoty a preference, které ovlivňují naše rozhodování a chování.

Každý z nás má svá vlastní kritéria, která jsou výsledkem našeho životního stylu, zkušeností, přesvědčení a hodnotových orientací. Tyto kritéria se mohou lišit od člověka k člověku a mohou se měnit v průběhu času.

V NLP se kritéria využívají jako nástroj pro porozumění zkušenosti klienta a k tomu, aby se co nejlépe přizpůsobili jeho potřebám. Pokud například víme, co jsou pro klienta důležitá kritéria při rozhodování, můžeme mu pomoci najít řešení, které bude pro něj optimální.

Kritéria se v NLP často dělí na dvě základní kategorie: interní a externí. Interní kritéria jsou spojena s tím, co cítíme, když něco děláme, zatímco externí kritéria se týkají toho, co si myslíme o dané situaci nebo činnosti.

Používání verbální a neverbální komunikace k vyvolání požadované reakce druhé osoby. Obvykle mu předchází pacing, aby se navázal vztah před vedením.

Logické úrovně v NLP popisují strukturu našich zkušeností.

Prostředí

Kde jsi? S kým tady jsi? Co slyšíš? Co vidíš? Na co reaguješ? Jaký je kontext?

Prostředí, ve kterém se nacházíme, včetně fyzického a sociálního prostoru, ve kterém se pohybujeme.

Na této úrovni vnímáme, svůj vliv na prostředí okolo a zároveň působení prostředí na nás. Rozpoznání a porozumění vlivu prostředí na nás může pomoci v rozvoji naší flexibility a adaptability.

Chování

Co mám dělat? Co (už) dělám? Jak mě vidí ostatní?

Konkrétní chování a reakce na určité podněty.

Změna chování na této úrovni může být poměrně snadná a rychlá, ale pokud jsou základní problémy na vyšších úrovních, mohou se problémy s chováním objevovat znovu a znovu.

Schopnosti / zdroje

Jaké jsou mé dovednosti, bez ohledu na to, zda je používám nebo ne? Jaké dovednosti, ctnosti, schopnosti a schopnosti mám? Co dokážu? Jak to mohu udělat příště? Co musíte být schopni udělat, abyste mohli dělat…

Schopnosti a dovednosti, které jsou potřebné k dosažení určitého cíle.

Na této úrovni se učíme, jak rozvíjet a zdokonalovat své schopnosti a dovednosti. To nám umožňuje dosáhnout našich cílů a zlepšovat svou výkonnost a úspěšnost v různých oblastech.

Hodnoty / přesvědčení

P: Proč to tak děláte? V co věříte? O čem musíte být přesvědčeni, abyste to dokázali? V co musíte věřit? Čím jste si naprosto jisti?

H: Proč to děláte? Proč děláte to, co děláte? Co to pro vás znamená? Co / kdo vás inspiroval k tomu, abyste začali? Co vás k tomu motivovalo? Co je pro vás cenné? Čemu věnujete zvláštní pozornost? Co se musí povést? Co by se nemělo pokazit?

Přesvědčení a hodnoty, které ovlivňují naše chování a rozhodování.

Na této úrovni se učíme, jak rozpoznávat a měnit negativní a limitující přesvědčení a hodnoty, které nás brzdí v našem rozvoji. Rozpoznání a změna těchto přesvědčení a hodnot nám umožňuje překonat naše limity a dosáhnout většího osobního a profesního úspěchu.

Identita / role

Co to vypovídá o mně? Kdo jsem? Jakou roli v této souvislosti hraji? Jak vidím sám sebe? Co dělá tu Honza (Martina, Petra, Beník,…)?

Tato úroveň zahrnuje naše představy o sobě samých a naše sebeuvědomění. Na této úrovni se učíme poznávat a měnit své vnitřní představy o sobě a světě kolem nás. Tento proces nám umožňuje dosáhnout hlubšího porozumění sobě samým, najít svůj smysl a poslání a vybudovat silnou a zdravou sebevědomí.

Na této úrovni se učíme, jak být autentickými a integrovanými jednotlivci a jak dosáhnout svého plného potenciálu.

Poslání / mise

Proč (jste na tomto světě)? Jaká byla vaše motivace k tomu, proč jste to udělali? Čím jste tím chtěl přispět? Co je mým cílem? Jaký je můj vliv na ostatní? Co ode mě ostatní žádají? Jaký je váš sen? Povolání? Jaký sen provádím? Co nám přinášíte?

Tato úroveň se týká našeho smyslu pro život a toho, jaký přínos můžeme přinést světu. Na této úrovni se učíme hledat a najít své poslání a naplňovat ho skrze svoje jednání.

Tato úroveň nám pomáhá najít smysl a význam našeho života a věnovat své úsilí tomu, co je opravdu důležité a co nás naplňuje a motivuje.

Hledání verbálního i neverbálního souladu s druhými. Činíme tak například využitím stejné hlasitosti řeči, podobným postojem těla apod.

Metamodel je souhrn jazykových vzorců sloužících k poznání relace mezi používanou řečí a skutečnou

zkušeností. Umožňuje tuto relaci pomocí otázek jasně a zřetelně pojmenovat a zároveň si ji lépe uvědomovat. Je to totiž instrument uspořádaný tak, že dělá komunikaci konkrétnější, přesnější a efektivnější. Slouží jako styčná plocha mezi vyjadřováním se a zkušeností. Učí toho, kdo poslouchá tomu, jak naslouchat a jak reagovat na formu použitou k vyjadřování se, tak i na obsah. Úmyslem celku je použité výrazy a skutečnou konkrétní zkušenost napravit a udělat vědomou. Řeč není totiž zkušeností, nýbrž představa/verbální znázornění dané zkušenosti. Řeč je sekundární zkušenost. Popisovaná zkušenost je primární zkušeností.

Jsou tři univerzální procesy, které vznikly v důsledku sekundární zkušenosti prostřednictvím jazyka (řeči):

1. Generalizace (zevšeobecnění): proces, jenž popisuje vztah mezi zkušenostmi či díly zkušeností. Tyto díly se někdy dostávají mimo danou zkušenost a započnou představovat celou kategorii zkušeností, – spíše jako samostatný díl jisté zkušenosti či jako příklad.
2. Vynechání: je to proces, který nám umožňuje zaměřit selektivní pozornost na některé části zkušenosti s vyloučením jiných.
3. Komolení je proces, který umožňuje měnit zkušenost smyslového vnímání.

Všechny tyto procesy mohou být mimořádně užitečné, ovšem mohou být také hodně omezující.

V NLP se termín “metaprogram” používá k popisu vnitřních mentálních procesů, které ovlivňují způsob, jakým lidé vnímají a reagují na svět kolem sebe. Metaprogramy jsou jakýmsi “softwarem” v našem mozku, který nám umožňuje zpracovávat informace, vyvíjet návyky a reagovat na situace v našem okolí.

Mezi metaprogramy řadíme celou škálu kognitivních filtrů, kognitivních procesů a kognitivních kvalifikátorů.

Milton Model je zjednodušená verze Miltonova hypnotického jazyka, kterou vytvořil John Grinder a Richard Bandler, zakladatelé NLP. Tento model je založen na využití různých jazykových vzorců, které mají podobný účinek jako Miltonův hypnotický jazyk, tedy podporují změnu myšlení a chování.

Milton Model obsahuje několik kategorií jazykových vzorců, jako jsou:

1. Neúplné věty – věty, které záměrně neobsahují všechny potřebné informace, aby povzbudily posluchače k aktivní účasti na procesu interpretace a doplnění, podobně jako u Miltonova hypnotického jazyka.

Příklad: “Je možné, že by sis mohl představit, jak by to mohlo být, kdyby se tvoje situace zlepšila.”

2. Otevřené otázky – otázky, které umožňují posluchači širokou škálu možných odpovědí a povzbuzují tak k aktivní účasti na komunikaci.

Příklad: “Jak bys mohl řešit tuto situaci?”

3. Převzaté popisy – věty, které používají slovní spojení, která jsou již známá posluchači a mají pro něj nějaký význam. Tyto popisy mohou pomoci posluchači porozumět situaci z jiného úhlu pohledu.

Příklad: “To, co mi říkáš, připomíná jednu situaci, kterou jsem zažil s klientem před několika týdny.”

4. Metafora – přirovnání, která umožňují přenos významu z jedné situace do druhé.

Příklad: “Tato situace je podobná jako když pluješ na lodi proti proudu. Můžeš se buďto snažit plout proti proudu, nebo najít nový směr, kudy se ubírat.”

Milton Model je často využíván v rámci komunikace, koučování a terapie a pomáhá komunikátorům lépe porozumět způsobům, jakými mohou podpořit změny v myšlení a chování.

Miltonův hypnotický jazyk je styl komunikace, který byl vytvořen americkým psychologem Miltonem Ericksonem a používá se v rámci hypnózy, terapie a NLP. Tento způsob mluvy je založen na principu, že určité výroky a fráze mohou vést ke změně myšlení a chování.

Jedním z charakteristických znaků tohoto jazyka je používání vět, které jsou záměrně neúplné a otevřené, aby povzbudily posluchače k aktivní účasti na procesu interpretace a doplnění. Tyto neúplné věty obvykle obsahují slova jako “možná”, “snad”, “může se stát”, což umožňuje posluchači samostatně si představit, co tím myslí mluvčí.

Dalším principem Miltonova hypnotického jazyka je používání metafor a přirovnání, což umožňuje komunikovat s nevědomím posluchače. Tímto způsobem se mluvčí snaží podnítit posluchače k vytvoření vlastních obrazů a asociací a umožňuje tak přístup k nevědomým procesům.

Příkladem věty používající Miltonův hypnotický jazyk může být: “Možná by sis mohl představit, jak by se tvoje životní situace mohla zlepšit, kdyby se ti podařilo najít novou perspektivu na věc.” Tato věta využívá otevřené formulace (“možná”, “představit si”, “mohla by se zlepšit”), což umožňuje posluchači vytvořit si vlastní obrazy a interpretace.

Dalším příkladem může být použití metafory: “Když se podíváš na oblohu, uvidíš hvězdy a množství dalších světů. Stejně tak i v tvém nitru můžeš najít spoustu neznámých a neobjevených věcí, které mohou vést k objevování nových způsobů, jak se vyrovnávat se světem.” Tento typ výroku využívá metafor a obrazů, aby bylo dosaženo většího porozumění a vnímání problematiky.

Lingvistický termín označující slova, která označují požadavek nebo možnost. V metamodelu se uvádí jako modální operátory nutnosti (měl by, musí, musí) a modální operátory možnosti (mohl by, mohla by).

Souhrn přesvědčení a hodnot, filtrů vnímání, přání a očekávání, zkušeností a poznatků o světě. Každý člověk má jedinečnou kombinaci výše uvedeného. Naše chování jako lidských bytostí se řídí tím, jak vnímáme, věříme a přemýšlíme o sobě a o světě. Právě naše vnitřní reprezentace reality a procesy, které používáme k uspořádání našich vnitřních reprezentací, utvářejí naše jednání. Tyto vnitřní mapy a vztahy v naší mysli se označují jako náš model světa.

Translated with DeepL

Modelování je klíčovým prvkem neurolingvistického programování. Tato metoda se zaměřuje na identifikaci a reprodukci lingvistických a behaviorálních vzorců úspěšných jedinců, aby se tyto vzorce mohly přenést na jiné lidi a pomoci jim dosáhnout stejné úrovně úspěchu.

V průběhu historie NLP bylo provedeno mnoho modelování úspěšných lidí v různých oblastech. Zde jsou některé z nejvýznamnějších:

• Milton Erickson: americký psychiatr a hypnoterapeut, který se stal jedním z klíčových modelů NLP. Erickson byl schopný pomocí slov a gestikulace rychle vyvolat změnu myšlení a chování u svých pacientů, což bylo později analyzováno a popsáno v NLP.
• Virginia Satir: americká rodinná terapeutka, která byla také modelována v NLP. Satir se zaměřila na komunikaci v rodině a byla známá svým schopnostem pomoci lidem vytvořit zdravější vztahy.
• Richard Bandler a John Grinder: zakladatelé NLP, kteří sami byli modelováni během své spolupráce. Jejich společná práce a modelování vzorců úspěšných terapeutů, manažerů a vůdců položilo základy NLP.
• Robert Dilts: americký kouč a NLP trenér, který je známý svými příspěvky v oblasti strategií úspěchu a rozvoje kreativity. Dilts byl také modelován v NLP a stal se jedním z nejvýznamnějších odborníků v této oblasti.

Tyto klíčové osobnosti a další modelování úspěšných lidí v historii NLP pomohly vytvořit mnoho praktických technik a strategií pro dosažení úspěchu a osobního rozvoje.

Minulost, současnost a budoucnost: Individuální preference pro odkazování na vlastní vnímání času. Člověk orientovaný na minulost se odvolává na historii, má rád nostalgii a spoléhá se na precedent, který mu poskytuje normy. Změny musí být vyzkoušeny a otestovány, než je přijmou. Člověk orientovaný na přítomnost žije okamžikem, má rád okamžité uspokojení a nedělá si dlouhodobé plány. Člověk orientovaný na budoucnost plánuje, pracuje a žije pro budoucnost, někdy na úkor průběžných zkušeností. Kombinace všech tří možností umožňuje lidem těžit z minulých zkušeností, jednat v přítomnosti a plánovat budoucnost. Jsou také schopni získat největší užitek z činností, které se vztahují k některé z těchto tří orientací, např. právník, který se plaví a investuje do nemovitostí.

V NLP se pojem “outcome” používá pro označení cíle nebo výsledku, kterého chce člověk dosáhnout v určité situaci. Outcome může být definován na různých úrovních, od velmi konkrétních po abstraktnější, a může se vztahovat na různé oblasti života, jako jsou například zdraví, vztahy, práce, finance apod.

V NLP je outcome považován za klíčový prvek pro úspěšnou komunikaci a dosahování výsledků, protože jasně definovaný a pozitivně formulovaný cíl umožňuje člověku zaměřit se na to, co chce dosáhnout, a například v případě komunikace také usnadňuje dorozumívání s ostatními.

Při definování outcome se často využívá koncept SMART cílů, což jsou cíle, které jsou specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově omezené. Tento koncept pomáhá zajistit, že cíl bude jasně definován a realizovatelný.

Dobrý outcome musí splňovat následujících pět podmínek:

1. Vyjádřen v pozitivních výrazech
2. Uvnitř vlastní kontroly klienta
3. Smyslově vnímatelný
4. Zapadající do odpovídajícího kontextu
5. Ekologický

Outcome frame je v neurolingvistickém programování používán k zaměření se na výsledky, kterých chceme dosáhnout. Tento rámec nám umožňuje definovat cíl a zaměřit naše myšlenky a akce tak, abychom dosáhli požadovaných výsledků.

Při použití outcome frame si lidé stanovují jasné a konkrétní cíle, které chtějí dosáhnout. Tyto cíle musí být specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově omezené. Poté se lidé soustředí na to, jaké kroky musí podniknout, aby se jim podařilo dosáhnout svých cílů.

Outcome frame se často používá k řešení problémů a k plánování budoucích kroků. Tato technika nám umožňuje zaměřit se na to, co chceme dosáhnout, a co musíme udělat, aby se nám to podařilo. Pomocí outcome framu se lidé mohou soustředit na své cíle a motivovat se k dosažení požadovaných výsledků.

Při použití outcome framu se kladou otázky jako “Co konkrétně chci dosáhnout?”, “Jaké jsou mé cíle?”, “Jak bych se cítil/a, kdybych dosáhl/a svých cílů?” a “Jaké kroky musím podniknout, aby se mi podařilo dosáhnout svých cílů?”. Tento proces nám umožňuje vytvořit jasnou představu o tom, co chceme a jak toho můžeme dosáhnout.

“Já” pozice.

Dívat se vlastníma očima, slyšet vlastníma ušima, cítit, ochutnávat a čichat, používat vlastní orgány ve vlastním těle a vytvářet vlastní vnitřní reprezentace.

V praxi se první pozice vnímání v NLP používá k tomu, aby lidé dokázali lépe pochopit své vlastní zážitky a emoce a aby se naučili vnímat svět z pohledu druhých lidí. Tento koncept také může pomoci lidem lépe porozumět vztahům mezi lidmi a komunikovat s ostatními úspěšněji.

Cokoli, co se předpokládá, není uvedeno a co lze odvodit odkazem na zdroj předpokladu, ať už je to výrok, věta, model, kniha atd. Například ve větě “už jsi to zase převrátil” je předpokladem to, že jsi to už převrátil. Kulturní presupozice jsou nevyjádřená sdílená přesvědčení a porozumění, která se vyskytují v dané kultuře. Osobní presupozice zahrnují přesvědčení a hodnoty, které jsou pro jedince důležité, ačkoli se často nacházejí mimo vědomí. Rychlým způsobem, jak u někoho vyvolat vědomé uvědomění si jeho předpokladů, je vystavit dotyčného kontextu, v němž jeho předpoklady nejsou sdíleny ostatními.

Translated with DeepL

Přerámcování (reframing) v NLP (Neuro-lingvistické programování) je technika, při které dochází ke změně významu zážitku, informace nebo situace tím, že se změní způsob, jakým jsou vnímány. Jedná se o proces, při kterém se překládá informace z jednoho kontextu do druhého, čímž dochází k novému významu. Přerámcování umožňuje lidem vidět věci z jiné perspektivy, a tím získat nový pohled na situaci, který může vést ke změně postojů a chování. Příkladem přerámcování může být například způsob, jakým se vnímá neúspěch – namísto jako selhání, může být interpretován jako příležitost pro další učení se a zlepšení.

V NLP se přesvědčení (belief) obecně chápe jako přijetí nějakého tvrzení o světě, o sobě samém, o druhých lidech nebo o nějaké situaci jako pravdivé. Přesvědčení mohou být vědomá i nevědomá a vytvářejí základ našich postojů, hodnot, názorů, rozhodnutí a chování.

V NLP se přesvědčení řadí do kategorie vnitřního dialogu, který se odehrává v naší mysli a ovlivňuje naše vnímání a jednání. Přesvědčení v NLP se často dělí na pozitivní a negativní a mohou být silně emocionálně zabarvena.

Některá přesvědčení jsou pro nás prospěšná, podporují naše cíle a motivaci, zatímco jiná mohou být omezující a bránit nám v dosahování úspěchu. V NLP se pracuje s přesvědčeními jako s klíčovými faktory, které ovlivňují naše chování a které mohou být měněna pomocí různých technik a metod.

Výraz rapport se používá k popisu stavu vzájemného porozumění a důvěry mezi dvěma nebo více lidmi. Tento termín se používá k popisu kvality vztahu, který umožňuje lidem komunikovat snadněji, sdílet informace a navázat hlubší vztah.

Rapport se obvykle vytváří pomocí neverbálních technik, jako jsou napodobování gest a řeči těla, a pomocí jazyka. Při budování rapportu je důležité být pozorný a vnímat signály, které druhá osoba vysílá. Tyto signály mohou být verbální i neverbální a mohou nám pomoci přizpůsobit se komunikačním stylům druhé osoby.

Rapport je důležitý pro mnoho oblastí života, jako je obchodní jednání, koučování, vztahy a terapie. Když se lidé cítí v souladu, komunikace je mnohem snazší a efektivnější. V NLP se stav rapportu často používá jako základ pro další práci s klientem, jako jsou změny v myšlení, chování a emocích.

Vyšší hodnota cíle. Skutečný přínos, který máme z naplnění nějakého cíle, touhy nebo outcomu.

Stav “sequitor” může být spojen s pocitem smysluplnosti, spokojenosti a naplnění, protože člověk jedná v souladu se svými nejhlubšími přesvědčeními a hodnotami. V NLP se tedy klade důraz na to, aby člověk byl v souladu s vlastními cíli a hodnotami a aby jednal v souladu s tímto stavem “sequitor”, což může vést k většímu pocitu spokojenosti a smysluplnosti v životě.

Biopsychosociální spirituální rámec pro pochopení základů lidského myšlení. Popisuje názory na to, kdo je mentálně dospělý člověk.

Dá se aplikovat na jednotlivce, skupiny a kultury – jde o teorii použitelnou na různé úrovně.

Nejedná se o to, co si někdo myslí, ale proč myslí tak, jak myslí.

Hodnotový systém (představovaný jednotlivými barvami) určuje výměnu informací mezi prostředím a způsobem chování.

Jakákoli posloupnost zobrazení, která vede k výsledku. Sled a uspořádání reprezentací (vizuálních, sluchových, kinestetických, čichových a chuťových), které dohromady tvoří vzorec myšlení. Efektivní strategie zahrnuje reprezentaci výsledku, využívá zpětnou vazbu z prostředí a provádí minimální počet kroků v choreograficky uspořádané sekvenci k dosažení konkrétního výsledku strategie. Příkladem strategií zkoumaných v NLP jsou strategie rozhodování, motivace, přesvědčování, reality, učení a kreativity.

Styly myšlení odrážejí způsoby, jakými lidé vnímají a zpracovávají informace a jakými způsoby řeší problémy či nastalé situace.

V NLP se pojem “submodality” používá pro označení specifických prvků nebo vlastností smyslových vjemů, jako jsou například barva, velikost, jasnost, hlasitost, pohyb apod. Tyto submodality mají vliv na to, jak člověk vnímá svět kolem sebe a jakým způsobem si ukládá a zpracovává informace.

V NLP se submodalitami zabývá technika změna submodalit, která slouží k úpravě vjemů a emočních reakcí. Pomocí této techniky lze například změnit nežádoucí vjemové asociace nebo ovlivnit emoční stav.

Při práci se submodalitami se často využívají různé techniky, jako je například změna velikosti, barvy nebo umístění vjemových obrazů, změna hlasitosti nebo kvality vnitřního hlasu apod.

Příkladem submodalit může být například barva, velikost nebo jasnost vjemových obrazů, které si člověk vytváří v mysli, nebo hlasitost a kvalita vnitřního hlasu, kterým si člověk představuje své myšlenky nebo komunikuje sám se sebou.

Stav, kdy je běh času vnímán jako něco, co je mimo jedince, a kdy může vidět minulost, přítomnost i budoucnost současně. To je velmi dobré pro plánování a činnost, kterou disociovaný stav posiluje. Jedná se o vnímání pevně stanovené doby trvání schůzky a pojmů pozdní příchod, včas, doba oběda atd. Většina západních podniků používá systém průchozího času.

Toto je příklad meta pozice. Třetí konkrétně je pozorovatel vztahového tance mezi stejnou osobou v první pozici a druhou osobou, se kterou je v interakci. Třetí pozice se někdy označuje jako pozice pozorovatele nebo režiséra. Pozoruje, má názory na něco, co se děje.

Well-formed conditions jsou základní pravidla, která musí být splněna, aby byl cíl nebo záměr adekvátní a dosažitelný. Jedná se o zásady stanovení cílů v NLP, které pomáhají zajistit, že jsou cíle specifické, reálné a dosažitelné.

V NLP se well-formed conditions skládají z několika základních kritérií, jako je specifičnost, dosažitelnost, pozitivita, ekologie a další. Specifičnost se týká toho, aby byl cíl co nejkonkrétněji definován, tak aby bylo jasné, co přesně má být dosaženo. Dosažitelnost se týká toho, aby cíl byl reálný a dosažitelný v daných okolnostech. Pozitivita se týká toho, aby byl cíl formulován v pozitivních termínech, což znamená, že místo definování toho, co chceme se zbavit, se zaměříme na to, co chceme dosáhnout. Ekologie se týká toho, aby dosažení cíle nezpůsobilo žádné negativní dopady na ostatní aspekty našeho života.

Splnění well-formed conditions je důležité pro úspěšné dosažení cílů, protože pomáhá zajistit, že jsou cíle jasně definovány, realistické a pozitivní. Pokud jsou tyto podmínky splněny, zvyšuje se pravděpodobnost úspěchu a snižuje se pravděpodobnost selhání.

1. Význam, smysl naší komunikace je efekt, který dosahujeme nezávisle na našem záměru. Převezmeme-li zodpovědnost za naši komunikaci, zvýšíme možnosti přizpůsobit naše chování a reakce na efekt, který naše komunikace na druhého má a jaké reakce, odpovědi, to vyvolává.

2. Selhání neexistuje, je  pouze zpětná vazba. Výrazy jako “přehmat”, „seknout se“, „trefit se vedle“…, jsou pouze etikety (nálepky), které mohou být destruktivní, tj. rozkladné a ničivé. Dívejme se na nedosažení našeho cíle spíše jako na signál, který nám naznačuje, že potřebujeme více informací k dosažení vyšší efektivity v budoucnu. V tomto ohledu si můžeme stanovit, že chybit je spíše druh informace, příležitostí něčemu se přiučit.

3. Mapa není území: Tento předpoklad znamená, že každý jedinec vnímá a interpretuje svět kolem sebe odlišně, a proto má každý svou vlastní subjektivní “mapu” světa. Tyto mapy jsou výsledkem všech smyslových vjemů, zkušeností, přesvědčení, hodnot a kulturního pozadí, které jsou u každého jednotlivce jedinečné. NLP se snaží pochopit tyto subjektivní mapy a pracovat s nimi, aby pomohl lidem dosáhnout osobního rozvoje a úspěchu.

4. Lidé mají všechny zdroje, které potřebují: Tento předpoklad tvrdí, že každý jedinec má v sobě všechny zdroje, které potřebuje k dosažení svých cílů a řešení problémů. Tyto zdroje mohou zahrnovat jak interní zdroje, jako jsou vnitřní schopnosti a předpoklady, tak externí zdroje, jako jsou podpůrné vztahy a prostředí.

5. V základu každého chování je pozitivní záměr. Je rozdíl mezi chováním a záměrem. Chování může být destruktivní. Záměr, který dává podnět k danému chování je pozitivní v tom smyslu, že je ochranou toho, kdo toto chování prokazuje dokonce až po úroveň přežití.
6. Síla je umění k dosažení výsledků tak, jak jsme je měli v úmyslu. “Síla” zde nemá význam ve smyslu “kontroly” či “mít moc nad”, ale musíme ji vidět spíše v kontextu několika možností, které jsme vyvinuli. Síla je shodná s pružností, má několik různých možností výběru a možnosti samostatné kreativity.
7. Lidé dělají ta nejlepší rozhodnutí a výběry, které v tom okamžiku mají. Lidé volí to nejlepší, co podle svých informací v ten okamžik mají. Činí tak pro přežití, pro své bezpečí, pro svou radost a s cílem vyhnout se bolesti.
8. Vždy máme jinou možnost volby. Každá zkušenost se dá popsat přinejmenším třemi různými způsoby. Změníme-li perspektivu (výhled, místo, ze kterého
   pozorujeme), obdržíme více informací. Změníme-li vnímání, zvýšíme naše možnosti výběru. Dokonce, i když nejsou vidět, slyšet či cítit, buďme ujištěni, že vícero možností výběrů tu je.

Důvod nebo účel určitého chování. Odpověď na otázku “Proč jsi to udělal?”. Záměr není z chování vždy patrný a je považován za pozitivní, alespoň pro osobu, která dané chování provádí, podle jejího modelu světa.

Naše hlubší potřeba za záměrem.

Obecně lze říci, že záměr se týká konkrétního cíle nebo úkolu, který jedinec má v úmyslu dosáhnout. Záměrnost se na druhé straně týká celkového úmyslu, motivace nebo smyslu, kterým jedinec sleduje své cíle a úkoly.

Zatímco záměr se soustředí na to, co jedinec chce dosáhnout, záměrnost se soustředí na to, proč je to pro něj důležité a jak to souvisí s jeho celkovými hodnotami a přesvědčeními. Záměrnost tak může sloužit jako hlubší motivace, která jedinci umožňuje překonat překážky a dosáhnout svých cílů.

Naše kapacity, které můžeme využít k dosažení požadovaného výsledku.

1. Vnitřní zdroje: Jsou to zdroje, které máme v sobě samých. Jedná se o naše vlastnosti, schopnosti, zkušenosti a podobně, které můžeme využít k dosažení požadovaných výsledků. Při práci s vnitřními zdroji se snažíme aktivovat a využít vlastní potenciál a najít řešení v rámci sebe sama.

2. Zdroje v myšlení: Jsou to zdroje, které využíváme k myšlení a uvažování. Jedná se například o jazyk, představivost, symboliku a další mentální nástroje, které nám umožňují zpracovávat informace a vytvářet nové myšlenky. Při práci s mentálními zdroji se snažíme využít různé techniky a postupy, které nám pomohou zlepšit naše mentální schopnosti a způsob myšlení.

Je informace, kterou potřebujeme k našemu růstu, ke svému zlepšení, pro podpoření růstu. Feedback není kritika. Kritika je destruktivní a zpětná vazba je ve své podstatě pouze konstruktivní.

V rámci procesu dávání zpětné vazby vždy nejdříve vyzdvihujeme to konkrétní, co je v pořádku a dobré a navazujeme tím, co je ještě možné zlepšit.